Z historie dřevěných podlah

Od počátků k tovární výrobě, která začala psát moderní dějiny parket v polovině 20. století - Typická středověká podlaha byla hlavně z hlíny, kamene nebo dlažby z pálené hlíny. Podle dochovaných záznamů ale můžeme konstatovat, že se minimálně od středověku používaly také „dřevěné podlahy“, a to zejména v našich zeměpisných šířkách. V jižní Evropě bylo více rozšířené používání kamene. Používání dřeva se rozšiřovalo postupně spolu s potřebou člověka chránit se před vlhkostí a chladem v obytných domech. Z primitivních dřevěných podlah ve formě klestí a větviček na udusané hlíně se vyvinuly v podlahy z fošen a prken na polštářích. Používaly se zejména měkké jehličnany v rostlých délkách až 7 m, jako například jedle, smrk nebo borovice. Ty se pokládaly napříč místností na úzké nosníky, tzv. polštáře, s použitím hřebíků nebo i bez. Při kácení se vybírali nejsilnější stromy a ze středu kmene se ručně vyřezala co nejširší středová fošna, která mohla být i metr široká. Ta tvořila radiální řez kmenem, a nedocházelo tak k deformacím kroucením. Jednotlivé fošny byly na stavbě spasovávány hoblováním. Tato fyzicky náročná práce byla obvykle prováděna mladými tovaryši. To bylo zachyceno na nejznámějším podlahářském obraze Gustava Caillebotta z roku 1875 Les Raboteurs de parquet.

Napsali jsme pro časopis Podlahy PROFI 1|2020
Celý článek zde →

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek