Vývoj výběru dřevin a použití
Římští panovníci vybudovali v Galii, Germánii a Británii rozsáhlou síť kamenných cest. V bažinatých místech ale kámen nahrazovali dřevěnými prkny nebo trámy. Kolem roku 1820 vznikla z obou systémů dřevěná dlažba, která se pokládala obdobně jako původně kamenné cesty. Poprvé ve větší ploše byla použita v Petrohradu v Rusku. V Londýně se začalo s používáním špalíkové dlažby v roce 1840. O tři roky později už bylo takto vydlážděno 80 tisíc metrů čtverečních. V Berlíně byla dřevěná dlažba poprvé použita v roce 1879 a další velká města následovala. V roce 1920 měla plocha dřevěné dlažby v Paříži okolo 2,5 milionu metrů čtverečních a v Londýně přes 3 miliony. V průběhu let bylo ohledně výroby dřevěné špalíkové dlažby registrováno na 500 patentů. Většina z nich je dnes ale již zapomenuta.
Zejména v počátcích nebylo zcela jasné, zda dát přednost tvrdým nebo měkkým dřevinám. Nejdůležitější se zdála elasticita dřevěné dlažby, která oproti dlažbě kamenné v podstatě zahrnuje všechny výhody, určitou směs vlastností, jako je tvrdost, pružnost, houževnatost, tvarová stálost a odolnost proti opotřebení.
Napsali jsme pro časopis Podlahy PROFI 5|2020
Celý článek zde →
